ZVAŘADLA – OLŠÍ

Měl je pěkně schované, takže nikdo z lidí o něm nevěděl. Až jednou, před mnoha léty, si vyrazil jeden soused z Mysletic večer při měsíčku do lesa, že si trochu zapytlačí. Byl to zkušený pytlák, proto došel až ke skále na Zvařadlech zcela potichu, bez jakéhokoliv hluku. A co náhle nevidí? Na skále sedí čert a něco zašívá!
Pytlák leknutím vykřikl, zapomněl na opatrnost a obrátil se rychle k domovu. Také čert, který až do této chvíle neměl tušení, že je nablízku člověk, se ulekl. Nečekal, že by ho někdo při šití mohl přistihnout. Rychle se snažil zmizet. Na skále však zapomněl jehlu, nůžky i nit. To vše se časem ztratilo, ale otisk čertova nářadí zůstal.

Ráno po této pří hodě vyprávěl mysletický pytlák všem sousedům o tom, co se mu v noci přihodilo, a co na skále viděl. Všichni naslouchali, ale málokdo věřil. Přesto se od té doby lidé báli na Zvařadla chodit. Balvan s otisky pak jmenovali Čertovým kamenem. Po nějakém čase kameníci balvany rozbili a odvezli, takže dnes nikdo neví, kam se poděly. Po čertově kameni nezůstala žádná památka.