ZÁZRAČNÁ KACHNA - ČERNÍČ

Je to ráj vodního ptactva. Žilo a hnízdilo na něm množství lysek, čírek, potápek, roháči, bukači, volavky, na mlýně měli donedávna hnízdo čápi, kteří vesele klapali svými zobáky. Říkalo se, že čáp přináší štěstí, a proto neměl mezi lidmi nepřátele. Samozřejmě zde žilo a stále žije dost a dost divokých kachen.

Jednoho podzimního dne si vyšla družina střelců k Černičskému rybníku lovit kachny. Rozestoupili se kolem vody a čekali, až psi vyženou ptáky ukryté v rákosí. Kolem rybníka se rozléhal štěkot psů, veselé volání střelců i křik vyháněných ptáků. Jakmile vzlétla některá z kachen, střelci hned na ni zamířili a už se ozývala střelba. Jeden mladý myslivec postřelil kachnu, která padla na vodu, zatřepala se, ale nevzlétla ani neodplavala. Ležela klidně na hladině, jako by měla poraněné křídlo i nohu. Na rybníce nebyla tehdy žádná loďka. Psi byli na druhé straně rybníka, a tak střelec netrpělivě a bez rozmýšlení skočil do vody, aby si pro kachnu sám doplaval. Se zájmem ostatní lovci sledovali mladého myslivce a ještě se jeho dychtivosti někteří posmívali. Náhle však strnuli, protože uslyšeli, jak kachna lidským hlasem promluvila: "Na tebe jsem, myslivečku, již dlouho čekal!" Než se lovec nadál, proměnila se kachna ve vodníka, který ho stáhl do hlubiny.

Hrůza se zmocnila všech ostatních střelců. Nikdo se neodvážil nešťastníkovi pomoci. Když se přece vzpamatovali, vypustili rybník, ale na dně našli jen lovcovo mrtvé tělo. Po kachně ani po vodníkovi nebylo ani památky.