TRUCBÁBA - JIHLAVA

Bylo to v dávných dobách 16. století, kdy naše země opanovala španělská móda. Tehdy žil v Jihlavě purkmistr, jeden z nejbohatších majitelů domů na náměstí, který byl široko daleko známý proto, že měl mladou velmi krásnou ženu. A jak už to bývá, mladá žena měla často dlouhou chvíli a proto vyhledávala své přítelkyně a veselila a bavila se s nimi. Jednu z nich měla dokonce až ve Vídni a jednou ji o velkých svátcích navštívila. Šly spolu do kostela a spatřily tam dvorní dámy a bohaté měšťky, vyšňořené ve vysokých španělských límcích a okružích, které byly vhodným doplňkem bohatě zdobených šatů. Tyto se jí tak zalíbily, že si je zakoupila a do Jihlavy s sebou přivezla. První neděli po návratu se krásná purkmistrová, když šla na mši do kostela, oblékla do nejlepších šatů, na něž připjala vysoký, bílý, škrobený španělský límec s varhánkovitým okružím. Příkladu paní purkmistrové jako první ženy ve městě následovaly i ostatní ženy v Jihlavě. Odložily své dosavadní nízké límce a ozdobily se vysokými škrobenými límci španělskými. S tímto počínáním však nebyli otcové města spokojeni, protože museli hlouběji sáhnout do svých měšců. A tak moudrá rada jihlavských konšelů pod přísnými tresty tuto novou módu zakázala. To by však ani nebyly ženy, aby mlčky toto příkoří vytrpěly. Pod vedením krásné purkmistrové se domluvily, že se mužům pomstí. Ve vší tichosti spolu s dětmi vytáhly průvodem ze bran města a shromáždily se v předměstské hospůdce u jedné vdovy, k níž již předem se vší tajností odnesly ložní prádlo a potraviny na několik dnů. Zde vzdoroval ženský vojenský tábor pod vedením krásné purkmistrové, zatím co se starostliví jihlavští mužové a konšelé v radní síni rozčileně radili. Nakonec přece jen po mnohých jednáních a slibech přiměli ženy k návratu do města s podmínkou, že jim nebude v nošení španělských límců bráněno. Od té doby se shromaždiště vzbouřených jihlavských žen nazývá až podnes "Na trucbábě".



Z knihy: LIDOVÉ POVĚSTI Z JIHLAVY A OKOLÍ (Karel Polák, 1993)