TÁBORY A ŽIVOTNÍ PODMÍNKY V NICH

TÁBORY A ŽIVOTNÍ PODMÍNKY V NICH

9.1.2007 |   Tábor Helenín


Byl zřízen již 19. 5. 1945 a první obyvatelé sem přišli 23. 5. 1945. Na počátku zde bylo soustředěno asi 3 900 lidí. Voda byla čerpána pomocí turbiny, která ale často nepracovala, nebo byla donášena ze vzdálené studny.










Místní zdroj vody byl brzy znečištěn provizorně zřízenou latrínou a poté vypukly první epidemie. První týden Němci nedostali nic najíst, a tak několik lidí zemřelo hlady, snad také důsledkem podvýživy za války. V jedné z budov bývalého Lowova podniku spali Němci na holé podlaze. Tento tábor patřil mezi nejhorší tábory a životní podmínky zde byly katastrofální, proto byl také po nějakém čase zrušen.




Tábor Staré Hory - Bývalý tábor ve Starých Horách



Byl také zřízen již koncem května 1945 a první Němci sem dorazili téhož dne jako do Helenína. Tábor byl nejdříve umístěn v barácích "Na Dolech", potom byl přesunut do bývalé továrny BMW. Bylo zde soustředěno asi 2 400 lidí. Podle svědectví pamětnice, která si nepřála býti jmenována, zde rovněž první týden nedostali nic najíst, a tak museli vystačit s tím, co si stihli vzít s sebou. Na jednom pokoji žilo asi 5 žen i s dětmi, přičemž pro všechny místnosti byly k dispozici 2 - 3 palandy a malá kamínka. Svědkyně rovněž vzpomíná, že znásilňování, hlavně od Rusů, zpočátku probíhalo v rozsáhlé míře a brutálně zraněné ženy za to dostávaly bochník chleba. Často se i v jiných táborech jedna z žen nabídla sama, aby ostatní, převážně mladší, ušetřili.









K hygieně sloužila pumpa, ale voda byla především používána jako pitná. Důraz byl kladen na pořádek, který kontrolovali němečtí vedoucí baráků. Malé děti si dokonce směly hrát na písku. Od 31. 10. 1945 měla být uvolněna část sprch a umýváren pro Němce, ale rozkaz zřejmě nebyl respektován (dle konfrontace se svědkyní). V té době byl počet obyvatel tábora 650, z toho 70 dětí a 300 schopných práce. Počátkem roku 1946 patřilo do komplexu vzdáleného 500 m od ostatních obytných budov 12 baráků, koupelny s 2 vanami a 2 sprchy. V budovách se nacházely splachovací záchody, venku pak 2 latríny. Napojení na elektrický proud a vodovod. V únoru je pak kvůli znečištění řeky Jihlávky zřízena jímka. Během roku se pohybuje počet Němců v táboře v průměru kolem 800 - 900, v létě při polních pracích klesá na 200 - 300 lidí.


Přesto byl tento internační tábor považován za nejlepší jak zacházením, tak životními podmínkami. Dle výpovědi Franze Koupila zde na Vánoce dokonce dostali stromečky, které si nazdobili. Na Štědrý den byly knedlíky, další den koňské maso. S posledním odsunem byl tento tábor zrušen. Poslední zmínka v evidenci je z 21. 9. 1946.




Tábor Stonařov



Vznikl po prvním "divokém odsunu" dne 9. 6. 1945, kdy sem byli převedeni obyvatelé tábora v Heleníně. Ženy a děti byl dány do Arbeitsdienst Baracke, muži do tzv. Steinhausu. Po rozdělení pak o sobě zřídkakdy slyšeli. odtud byl také vypraven druhý "divoký odsun" 21. 6. 1945.Tábor Stonařov Asi týden po příchodu dorazily konečně potravinové lístky a do provozu byla uvedena polní kuchyň. Do té doby Němci hladověli, i když jim místní lidé přinášeli jídlo k plotu.









Nedaleko studny byla zřízena latrína, která podobně jako v Heleníně znečišťovala vodu pro tábor. Chléb byl obstaráván z Jarošovského mlýna. 31. 10. 1945 dle hlášení prap. Šimečka se zde nacházelo 450 osob, z toho 170 přestárlých a asi 70 dětí. Podmínky zde nebyly nejlepší, o čemž svědčí výpovědi, že v bývalé vile Seys-Inquarta byla zřízena cela, kde byli za trest biti apod. Od 20. 2. už tábor není v evidenci hlášení a zbylí obyvatelé byli převedeni do Starých Hor. O zrušení stonařovského tábora rozhodlo zasedání ONV z 14. 11. 1945





Tábor na Kosovské ulici - nemocnici




Vstupní brána Psychiatrické léčebny Byl zřízen v bývalých kasárnách RAD, kde je dnes psychiatrická léčebna, jako nemocnice, protože v ostatních táborech vypukly epidemie. Byli sem umisťováni nemocní a přestárlí lidé. Při nedostatku léků a jakékoli péče zde byla úmrtnost až 15 lidí denně. Zacházení a životní podmínky zde byly katastrofální. Počet lidí z 31. 10. 1945 se pohyboval kolem 400 vesměs přestárlých. Proto měla být nemocnice - tábor D zrušena, ale přetrvávala až do června 1946, kdy byla přemístěna na Horní Kosov.




Tábor Horní Kosov



Tento pracovní tábor byl zřízen na počátku července 1945 a byli zde původně umístěni němečtí vojenští zajatci. V té době zde žilo asi 2 300 lidí. Po zrušení tábora ve Starých Horách zůstává jako poslední asi s 200 osobami, přičemž během roku zde bylo kolem 2 000 lidí.






Podmínky všeobecné



1) inventáře

Za příklad budiž vzato jihlavské sběrné středisko ve Starých Horách. Komplex tvořilo 12 baráků, z nich 8 sloužilo němcům k ubytování, kde bylo asi 73 různě velkých místností. Do zařízení patřilo 788 postelí, přibližně 1 1130 slamníků a 96 podhlavníků. Pro srovnání: velitelství o 13 místnostech mělo k dispozici 32 postelí, 59 slamníků a 62 podhlavníků. Počet kamen v celém táboře se pohyboval okolo 90, z toho 15 náleželo velitelství, a tedy nebyly německým občanům k dispozici. je nutné počítat s tím, že v té době žilo v táboře asi 1 400 - 1 500 lidí24).

2) rozvrh dne

Vstávalo se v 6 hodin ráno, ale ti, kteří šli na práci do města, museli vstávat o něco dříve, asi ve čtyři hodiny. Pak byl ranní apel. V poledne byl oběd, který dostali pouze ti, kteří zbyli přes den v táboře, a po němž byl polední klid. Mezi 17:00 a 17:30 se ve městě pracující Němci shromažďovali na jednom místě a pak byli společně odvedeni dvoučlennou eskortou do tábora. Po jejich příchodu následovala večeře. Večerka byla se setměním.


3) jídlo

Snídaně: káva (někdy čaj)

Oběd: vodnatá polévka

Večeře: káva nebo polévka




Na den se fasovala předepsaná dávka chleba, která se od července 1945, kdy byla 15 dkg, postupně zvyšovala až k hodnotě téměř 50 dkg chleba na osobu a den. 6. 7. 1945 rovněž rozhodlo městské zastupitelstvo o tom, že si Němci v táborech budou chleba platit a brambory z jejich sklepů budou svezeny do táborů, což se ale nikdy nestalo. 5. 12. pak NV odhlasoval, že nesnědený chléb původně určený po projíždějící ruské jednotky, bude dáván internačním táborům jako přilepšení. na svátek sv. Anny dostaly ženy tohoto jména v táborech zvláštní příděly. Přestože nebylo dovoleno přinášet do tábora jídlo, často se tak dělo, byly proto prováděny kontroly odpadků.

4) návštěvy a korespondence

Příbuzní směli podat žádost o setkání, která byla doporučena předsedou odpovědné komise nebo vyšetřovacím soudcem v případě vazby. Setkání mělo proběhnout ve zvláštní místnosti za přítomnosti velitele nebo jeho zástupce. Červený kříž, UNRRA a tisk směly vstupovat do tábora jen na povolení ministerstva vnitra. Také němci umístění v táborech si směli podat žádost o propustku do města. Korespondence musela být povolena domácím řádem a cenzurována velitelem nebo jeho zástupcem. Psát pak směli jednou měsíčně na korespondenčním lístku a nejvíce 25 řádků. Pochybné případy korespondence pro internované nebyly doručovány, stejně jako se nesměly vnášet nekontrolované balíčky. Samotný styk mezi internovanými byl snížen na minimum.


5)lékařská péče

Lékař byl za zdraví příslušníků tábora osobně zodpovědný a úřady by mu měly v jeho požadavcích vyhovět(viz sm). Úlevy nemocným určoval domácí řád a v každém táboře musela být dostatečně vybavená ošetřovna, kde konal pravidelnou denní službu lékař a vážné případy posílal do nemocnic. O zdraví pečoval lékař nebo ošetřovatel německé národnosti, jehož činnost kontroloval český úřední lékař, jenž také ručil za správnost jím vedené administrativy a záznamů. Proto byli němečtí lékaři se svými rodinami vyjmuti z odsunu a nesměli být posláni za hranice bez svolení Epidemické ústředny pro odsun MV. Od 4.7. 1946 musel dle rozhodnutí Zemského národního výboru lékař prohlédnout nově příchozí, o jejichž zdravotním stavu musel založit kartu. Ostatní osoby měly být dodatečně prohlédnuty.


6)dozorci a stráž

Dozorcem se mohl stát každý občan ČSR slovanské národnosti starší 21 let po splnění vojenské povinnosti. Podmínkou byla i bezúhonnost, přičemž přednost dostali členové odboje a političtí vězni. Nesměli se stýkat s příbuznými příslušníků střediska a musí mlčet o služebních záležitostech. Za normálních okolností nesměli "vztáhnout ruku" na Němce. Zbraň směli použít jen při obraně nebo ve stavu nouze. Strážní se ale často dopouštěli nejrůznějšího násilí na příslušnících tábora, ale hlavně starší dozorci byli mírnější a nad ledasčím "přimhouřli oko".



5.12.1945 podal předseda MNV C.Grimmich zprávu o táboře ve Starých Horách, když ho navštívil spolu s poslankyní Zimákovou. Byly zjištěny drobné nedostatky, které měly být odstraněny. 28.11.1946 navštívila tentýž tábor komise Červeného kříže. Byla provedena prohlídka a bylo i hovořeno s Němci. Účastnili se jí MUDr Lehner ze Švýcarska a čs.delegát JUDr Bohumil Průša. Stav byl shledán jako velmi dobrý.

Zdroj: webhouse.cz | Autor: Leon
Zobrazeno: 3074x | Trvalý odkaz | Diskusní fórum
Titulní stránkaSlužby a řemeslaObchod a výrobaZábava a ostatníVaše názory, diskuseFotky Jihlavy, galerieVaše www adresa zjihlavy.czRSS kanál serveru zJihlavy.cz
Záhady a zajímavosti
Komerční sdělení
Není žádná reklama [err.#2]
Podporujeme projekty
ČSS ZO 6-18 Cunicunulus
ALFA 1 - KPUFO sekce Poltergeist Hosting by 3nicom solutions

Dnes je 1.12.2020,
svátek slaví Iva, zítra Blanka.

Google
Komerční sdělení
Není žádná reklama [err.#2]
Foto postřehy

Rekonstrukce Brněnského mostu

1. dubna se začal opravovat jeden z nejfrekventovanějších mostů v Jihlavě. Znovu průjezdný by měl být v říjnu.

Mediální partnerství
i-vysočina.cz - informujeme o všem Jihlavská astronomická společnost
Jihlavské listy Vladimír Matula - reklama, marketing, internetový marketing
Správa a statistiky webu

Vývoj a provoz těchto stránek zajišťuje

 Logoshop.cz | Grafické práce &výroba www 

Grafické studio a výroba www

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.    Další informace

JIHLAVA: Nezávislý Info Server