POKLAD V DĚDKOVSKÉ HOŘE - MĚŘÍN

Za dávných časů se kolem dolovala stříbrná ruda. Když těžba slábla a práce byly zastaveny, způsobil to podle mínění tehdejších lidí sám čert, který se rudného bohatství zmocnil a lidem k němu zavřel cestu. Dokonce se měl usadit v jedné staré šachtě, k níž vchod zatarasil balvanem. Když tohle známe, povím vám nyní jednu z pověstí.


V Dědkově žila před mnoha a mnoha lety babička. Děti jí zemřely a zůstala po nich vnoučata. V ubohé chatrči se střídala bída s nouzí. Zima se blížila, foukalo ze všech stran a babička, která pomáhala sedlákovi vybírat brambory, si postěžovala na chlad.

"Měla byste si koupit kožíšek," řekla jí jedna žena.
"Prosím vás, kde bych já na něj vzala, když kolikrát ani nevím, co bych dala dětem najíst," odtušila babička.

"Tak zkuste zajít na Dědkovskou horu a požádejte čerta o pár stříbrňáků, má prý jich tam, že je nemůže spočítat."


Na tuto radu babička myslela celou cestu domů. Nejen ona by potřebovala něco teplého na zimu, i vnoučata nemají boty a kabátky. Stále však váhala a k Dědkovské hoře se odhodlala jít až po napadnutí prvního sněhu. Přišla k tomu velkému balvanu, chviličku váhala, ale přece jen zavolala skulinou do jeskyně:
"Pane čerte, smilujte se nad starou ženou a dejte mi pár peněz na kožíšek a pro děti na teplé oblečení. Jinde než tady se neobejdu."

Chvíli bylo ticho. Už si babička myslela, že nepořídí, ale pak se balvan trochu odsunul a ozval se hlas: "Kolik peněz budeš na nákup potřebovat?"

"To já nevím, nikdy jsem nic takového nekupovala."

"Dobrá, tak počkej, já ti něco přinesu."

Babička čekala. Netrvalo to dlouho a čert vystrčil z díry ruku a podával jí pytlík se stříbrňáky.

"Vezmi si to, snad to postačí!"

Babička vzala plátěný pytlík a když se do něj podívala, radostí se rozplakala. Jak by ne, byl totiž plný stříbrňáků.

"No,tak, stačí? Nebo mám přinést větší pytlík?" zeptal se čert.

"Ó kdepak, je těch peněz až moc!" řekla babička a celá blažená dodala: "Vždyť jsem vám říkala, že se spokojím s málem. Takhle se budou mít dobře i vnoučci." A zase plakala štěstím a děkovala.

Čert ji dál neposlouchal. Zmizel v jeskyni a balvan střežící vchod zase sklouzl na své původní místo.

A babička? Ta šla domů a hned druhý den šla nakoupit sobě i dětem, co potřebovaly. A ještě jí zbylo tolik stříbrňáků, že už nemusela s vnoučaty žít ve stálé bídě.

To víte, že se o tom rozlétla zpráva po celém Dědkově. Hodně lidí babičce přálo štěstí, které jí potkalo. Ale jak už to často bývá, našli se i takoví, co záviděli.
Jedním z nich byl sedlák Dejmal. Neměl zapotřebí čerta prosit o peníze , a přesto si umínil, že se za ním na Dědkovskou horu vypraví. Oblékl nejstarší kabát, zapřáhl koně do žebřiňáku a jel. Vůz nechal na cestě a šel k balvanu. Zavolal na čerta, a když se mu ozval, žádal ho o peníze. Jenže když se ho čert zeptal, kolik žádá, Dejmal, toužící po bohatství, toho žádal moc. Čert se rozzlobil nad jeho chamtivostí a udeřil ho s takovou silou, že sedlák padl mrtev k zemi. Potom už se k čertovi nikdo neodvážil.



Z knihy: POVĚSTI Z VYSOČINY (Miroslav Hedbávný, 2001)