POKLAD

Dávno utichly radovánky a hony pánů ze Štamberku. Utichl dusot koňských kopyt, křik stráží a troubení lesních rohů. Zřícenina se ponořila do ponurého ticha a tajuplně dnes vzhlíží do kraje...


Do velikých hradních sklepů, které postupně zavalilo rozpadající se zdivo hradeb je umístěna pověst o zdejším pokladu. Není ze zlata a drahých kamenů, ale jde o sud výborného moravského vína. Hodně veliký, snad přímo velikánský sud. Jak praví pověst, přijdou pro český národ doby zlé. Nepřítel zavalí orné lány, zpustoší města i vesnice a tu pojednou, až bude nejhůře, otevře se bájný Blaník a svatováclavské vojsko se probudí z věkovitého spánku a vytrhne proti nepříteli a hanobiteli české země. Během bojů zastaví se v Mrákotíně ve starobylém gotickém kostelíku sv. Jiljí, kdež právě kněz bude sloužit mši svatou. V kalich mu poteče víno z tohoto sudu, neboť ten sám se přivalí z hradního sklepa až před kostel v Mrákotíně. S tímto požehnáním vytrhne vojsko do dalších bojů a zvítězí nad nepřítelem a mrtvoly jeho roznese na kopytech koňských.


Jiná pověst zase praví, že jednou se domluvili tři obyvatelé z Mrákotína, že na Veliký Pátek, kdy země se otevírá a nabízí své poklady, půjdou vyzdvihnout poklad na Štamberku. Při kopání se však strhla taková vichřice, že se všichni dali s hrůzou na útěk a jen z dálky slyšeli mohutný hlas, který volal: "Kdyby nebylo na světě zlosti, měli byste všichni dosti".


A povídá se dál, že prý až jedenkrát bude z Mrákotína vysvěcen kněz, ten onen poklad vyzdvihne a při své první mši bude pít staré víno z hradního sklepa. Ale pověst ta se neosvědčila, neboť před léty byl odtud vysvěcen jeden zdejší rodák a poklad nevyzdvihl. Snad zapomněl, snad ho zlí duchové už dávno vypili a nebo dřevo se rozpadlo a víno vsákla zem. Kdo ví...


Za všechno tohle povídání může pan Radko Bílek, Vlašim, Blanická ulice 1299. Sběratel pověstí o blanických rytířích a o pokladech vůbec. Má k tomu z nás ze všech nejblíže, bydlí nejenom v Blanické ulici, ale ještě pod samotným Blaníkem. Kdyby se někdy svatováclavské vojsko probudilo, nedej Bože, určitě by byl informován jako první a dal by nám všem vědět. Zatím si vezměme k srdci alespoň to jedno napsané ponaučení, že totiž "kdyby nebylo na světě zlosti, měli bysme všichni dosti". A já dodávám, kdyby se přestalo krást, měli bychom se ze všech nejlépe. Dobrou noc, blaničtí rytíři!