MOJE NEJDELŠÍ SLUŽBA

Měl jsem zrovna noční jako dozorčí útvaru. Vydal jsem se na pravidelnou noční obchůzku areálu a rot co tam byly. Přišel jsem na patro a dozorčí roty nikde. Říkal jsem si, že se zas někde fláka. Šel jsem tedy po patře s tím, že ho někde snad potkám nebo načapám jak spí. Jdu po chodbě dál. Bylo tlumené světlo a klid. Byl slyšet jen dupot a skřípot mých podrážek od kanad. V tom do toho začal ještě další zvuk. Ze začátku jsem nevěděl, kam nebo k čemu bych ten zvuk zařadil. Prostě mi tam nějak neseděl. To cvakání.....pořád se opakující. Koukám a poslouchám a stále na nic nepřicházím.


Jdu dál a s každým mým krokem se to stále zesiluje a zesiluje. Přišel jsem na konec chodby,
zahnul za roh a v tom jsem uviděl něco co si do dneška nedokážu vysvětlit.



Seděl tam kluk, kterého jsem znal sotva podle vidění. Seděl schoulený s rukama kolem kolen a drkotal zubama. Pořád se klepal a opakoval stále do kola "mniši , mniši " a na ten jeho vytřeštěný vyraz nikdy nezapomenu. Jeho obličej byl samá vráska a vlasy měl úplně šedivé. Vypadal, jako kdyby mu bylo tak 50 a přitom mu bylo dvacet let.


Hned jsem zburcoval celou rotu a zavolal sanitku. Ta hned přijela, naložila si ho a pak nevím co se s nim stalo. Jestli dostal modrou nebo ho dali do blázince? Nevím.



To byla opravdu moje nejdelší noční služba v životě! Teď už vím, že kdysi naše bývalé kasárny, dnes hotel, byl vlastně mnišský klášter a hřbitov.
Mimochodem pod ním v katakombách je i slavná svítící chodba.


Jediné, co se mi podařilo zjistil bylo, že viděl zástup mnichů, kteří prošli skrz něj.
Od té doby věřím, že je něco mezi nebem a zemí.



Z. S. Jihlava