MATÝSEK

Tak si jednou správce usmyslel jet sám na koni do Štoků k hejtmanu. To nebylo Matýskovi podle jeho představ, chtěl být také přitom a zašeptal tedy koni do ucha: "Dones ho jenom ke Skřivánkovskému kopci, tam ho shoď a vrať se!" Šiml to skutečně tak učinil a pán se musel obrátit a nechat zapřáhnout. Nyní jeli do Stoků oba, tak jak to pacholek chtěl.


Hosté přicházeli na dvůr, nemohli se však odtamtud dostat. Protože Matesovi nic nedán', našli při odjezdu svoje saně nebo kočáry přimrzlé. Ať pobízeli koně jak chtěli, nemohli se hnout z místa.


"Matýsku," řekl správce: "Nech je jet!" Ten stál ale zeširoka rozkročen a řekl: "Vždyť já nic nedělám. Pročpak nejedou?" Hosté tedy vyvázli teprve tehdy, až Matesovi dali spropitné.Jeden německobrodský kočí se také vyučil čarodějnickému umění a chtěl to jednoho dne Matýskovi, když přijel do města oplatit. Mates se nic netuže vyhoupl na kozlík a chtěl vyjet, kočár byl však přimrzlý. Rychle strhl Mates koně zpět, takže předníma nohama šlápli přesně na to samé místo, kde předtím stáli zadníma, zapráskal křížem bičem a hbitě ujel. Pouze zlomil hřeb, který spojoval přední část vozu se zadní.Matýskovi koně byli vždycky radost pohledět, samou bujností vyhazovali. Ostatní pacholci by také rádi věděli, jak to dělá a prosili ho, aby je vzal do učení. Nakonec jim Matýsek dal plechovou krabičku a nakázal jim, aby ji zahrabali ve stáji pod žlabem. Pacholci tak učinili. Tu se ale koně začali plašit, hrabali kopyty, vyhazovali a nenechali se zkrotit do té doby, dokud nebyla krabička zase odstraněna. Vrátili ji tedy Matýskovi zpátky. Ten se bázlivým pacholkům vysmál.


Pokud někdy zůstal Mates v hospodě déle, jeho koně byli přesto dobře zaopatřeni. Lidé slýchávali ve stájí hřebelcování a čištění. Jeden z nich běžel do hospody a hlásil to hned kočímu. Ten však domů nešel a smál se: "Krmit a čistit je třeba." Když se to přihodilo častěji, věděli lidé, že v takovou dobu ve stáji hospodaří čert.


Mates však zatoužil získat ještě větší moc. Vzal tedy čemou slepici, svázal jí nohy sedmdesáti sedmi uzly a nesl ji k jedné křižovatce. Ďábel se objevil a dal Matesovi věc, která jeho přáni splnila. V šíleném spěchu uháněl Mates domů. Sotva vstoupil do stáje, tu za nim vlétla s třepotáním čemá slepice s uvolněnýma nohama. Pokud by byla bývala dostihla stáj před nim, tak by byl býval ztracen.


Krabička napovídá, že se jednalo o diblíka (spirita familiaris).


Z Bartoušova.

Anton Eis, nadučitel.