LOUPEŽNÍCI NA ROŠTÝNĚ - DOUPĚ

Jednou, je tomu již hodně dávno, byl pánem na Roštýně jeden velmi lakomý a necitelný rytíř. Své poddané nutil k tvrdým robotám a neuvěřitelně vysokým dávkám. Nic jim neodpustil, zvlášť miloval peníze. Obklopil se stejnými lotry, jako byl sám, a přeměnil Roštýn v hrad loupeživých rytířů. Sám se stal jejich vůdcem. Často vyjížděli lapkové do kraje a kde zjistili, že má projíždět nějaký kupec s nákladem zboží, neštítili se žádného násilí, ba ani vraždy, aby se jeho majetku zmocnili. Zboží přenechával vůdce loupežníků svým kumpánům, ale peníze si nechával, po těch nejvíce pásl. Ukládal je do velikého sudu, a aby mu je nemohl nikdo ukrást, dal vykopat hluboko pod hradem tajné sklepení a tam sud ukryl.
Všechno úsilí svého života zaměřil loupeživý rytíř k tomu, aby co nejdříve naplnil sud zlatými dukáty. Nepohrdl však ani stříbrnými groši a tolary. Ani na chvíli si nepřipustil myšlenku, že by mohl zemřít, že by jeho peníze mohl někdo jiný užít. Nikdy nemyslel na to, že by se měl za svůj život plný násilí a křivd odpovídat.
A přece se stalo. Nikdo z lidí není nesmrtelný, každý musí nést za své jednání odpovědnost.


Konečně již měl být sud plný. Chybělo jen maličko, loupeživému rytíři se zdálo, že stačí ještě jednou nebo dvakrát přepadnout bohatého kupce a jeho sen o plném sudu zlaťáků se vyplní. Ale rytíř se již na další výpravu nedostal. Náhle těžce onemocněl, za několik dní zemřel a jeho duši odnesl čert rovnou do pekla.
Sud s pokladem zůstal hluboko pod hradem, nikdo neví, kudy vede cesta k jeho úkrytu ve sklepení. Ale i kdyby se někomu podařilo cestu k sudu najít, nic by se mu nepodařilo odnést, protože chamtivý rytíř byl po smrti proměněn v čertova pacholka, který musí za trest sedět na sudu se zlaťáky a hlídat ho až do soudného dne.