3.10.2008 |
Kdo by neznal Helenín. Krátce po roce 1860 tady vyrostla vedle textilní továrny Friedricha Schmala kolonie několik domků, která obdržela od místních obyvatel pojmenování Schmaldorf. Pak přišel rok 1888 na dělnická kolonie obdržela čestné pojmenování Kolonie Františka Josefa I. Uvedený název byl úhledně napsán na dvou tabulích umístěných při začátku sídliště, které byly odstraněny za velikého jásotu až při vyhlášení samostatnosti ČSR v říjnu roku 1918. Navzdory čestnému názvu začalo se v roce 1893 užívat lidového pojmenování Helenental, česky potom Helenov a nakonec Helenín.
Název Helenín je vlastně připomínkou dávné a slavné minulosti tohoto místa. Už někdy ve druhé polovině 13. století probíhala na návrší na pravém břehu řeky Jihlavy těžba stříbra a v naplaveninách na louce u řeky se rýžovalo zlato. Údolí bylo naplněno lomozem a kouřem z tavících pecí a z milířů. Nelze se divit, že to mnohým připomínalo peklo. A proto ten název - Höllental, Pekelské údolí, který byl užíván i na jiných místech v okolí Jihlavy.
Pomístní názvy související se zdejším dolováním můžeme objevit nejen v jihlavských městských knihách, ale zůstaly nám zachovány i na rukopisné katastrální mapě z roku 1778. Na jednom z travnatých výběžků zakreslil geometr de Finkoir tři těžní jámy s odvaly, kde připsal Auf dem Berg, Na dolech. Kousek stranou zaznamenal velmi pozoruhodné protáhlé kutiště s mohutným odvalem, In Grund, V dole. Nedaleko od tohoto místa pak pečlivě vykreslil velké pinkoviště s více jak desítkou šachtic s odvaly. Místo se nazývalo Die Mühl Leithe, Mlýnská stráň, pod kterou se v té době nacházel Kosker Mühl, jinak mlýn patřící jihlavské patricijské rodině Gosko von Sachsenthal. Nutno však zdůraznit, že ještě dávno předtím se mlýn nazýval Goltmuel, Zlatomlýn.
A blížíme se k místu našeho zájmu. Od Zlatomlýnu, dnes Střední průmyslové škole textilní, je to co bys kamenem dohodil. Pár stovek metrů proti proudu řeky Jihlavy a jsme na místě. Ještě v polovině 20. století tady pamatuji louku. Podle již zmíněné katastrální mapy z roku 1778 se nazývala Die gold Wiess, Zlatá louka. A takřka uprostřed ní, na úpatí dnes zalesněného svahu, vyvěrala ode dávna křišťálově průzračná důlní voda. Patrně ze zavalené dědičné štoly, která k uvedenému účelu vždy sloužila. Zkrátka a dobře, v kameni tesaná chodba se zřítila a kdosi neznámý si tohoto místa povšiml a zhotovil tady prostou, kameny roubenou studánku - později nazývanou Zlatou studánku.
Kdy se tak stalo ? Dejme slovo Leupoldově Kronice a přepisu jihlavského archiváře Františka Hoffmanna :
Téhož roku 1566 se ukázala zamenitost a síla jedné vody ze štoly proti Velké Jihlavě nad Zlatým mlýnem, která nyní patří Matthesu Glenkhovi, a to tímto způsobem : Když Erhard Paranauer při obležení města Vídně roku 1529 utpěl úraz a noha se mu otevřela a nemohl dosáhnouti až do tohoto roku 1566 žádných užitečných léků, dal si ohřáti tuto vodu z té studánky a vložil do ní nohu. A také odtud byl zdravý a úplně svěží.
Tato voda tím nabyla takové pověsti, že jí používalo mnoho lidí, a s léčivým účinkem. Na podzim tohoto roku bylo u této studánky více než 100 osob, největším dílem cizích a neduživých. Ti skoro všichni si zlepšili zdraví.
Tolik slovo kronikáře. A co bylo dál ? Nemocní přicházeli a voda ve studánce uzdravovala. Krátkou poznámku jí věnoval historik Georg Wolny ve své Topografii Moravy z roku 1846 kde uvedl, že pramen obsahuje " kysličnato - uhličité železo ". Účinky zázračné vody se nakonec donesly až do 20. století. V roce 1925 se tehdejší majitel helenínské textilní továrny Karl Löw rozhodl vodu ve Zlaté studánce prověřit. Na jeho popud zpracoval dr. Kabrhel z Hygienického a bakteriologického ústavu v Praze posudek, v němž se mimo jiné uvádí že :
" ... nález chemický možno označiti za velmi příznivý. " Zároveň bylo uvažováno o radiologické zkoušce, avšak ústav tehdy požadoval značně vysoký poplatek a tak bylo od ní upuštěno. Ne však nadlouho. V roce 1929 byla zkouška provedena brněnským univerzitním prof. dr. Schnabelem. V zápise se uvádí, že čerstvě odebraná voda přímo ze studánky byla " značně radioaktivní s obsahem 11 jednotek Macheových radia. "
K vybudování lázeňského pavilonku samozřejmě nedošlo. Místo bylo pouze upraveno a vybaveno litinovou pumpou, na kterou si velmi dobře pamatuji. V závěru 20. století kdosi celé místo poničil. V roce 2004 tady uprostřed zarostlého rumiště trčela jenom suchá litinová výlevka. Voda tekla kdesi pod povrchem a mizela v nedaleké řece Jihlavě ...
Tak smutně ke mně promluvila hromádka mlčícího kamení. Tiše si požalovala a zavzpomínala na zašlou slávu. Kdo ví, zda by její voda uzdravovala ještě dnes. Prý se rok co rok stále prozkoumává. Vím o tom jenom z doslechu. Zatím jsem žádné výsledky těchto měření nečetl.
Stejně mlčenlivé jsou pozůstatky zdejšího dolování o kterých odbornící kdysi napsali : 300 m proti proudu řeky Jihlavy od bývalé textilní továrny v Heleníně se nachází couk Zlaté studánky, dříve Goldbrün. Na úpatí svahu je cisterna jímající vodu ze zavalené štoly. Ústí dnes neznatelné. Ve svahu zachovalý obvalový tah v délce 300-400 m ve směru SZ-JV. Obvaly jsou hluboké až 8 m, velmi dobře zachované. Největší odval leží asi 50 m nad cisternou.
Zaujímá plochu zhruba 200 m2, výška se pohybuje od 1 do 5 m. Z rud lze nalézt pyrit, chalkopyrit a sfalerit. Žilovina je tvořena křemenem. Za sekundárních minerálů je možné nalézt pěkné ukázky ryromorfitu, cerusitu a malachitu. Hojný je limonit.
Co všechno se dá říci o hromadách kamení. Jen je potřeba vědět a dívat se. A potom s kouskem kamene na dlani usednout do trávy a tiše naslouchat, jak promlouvá ... I k těm, co o kamenech vědí právě tak málo, jako já.
Články nám poskytuje a tímto mu srdečně děkujeme :
Ladislav VILÍMEK, Rounek 25
Dnes je 4.11.2024,
svátek slaví Karel, zítra Miriam.
1. dubna se začal opravovat jeden z nejfrekventovanějších mostů v Jihlavě. Znovu průjezdný by měl být v říjnu.