JAK VZNIKL DOBRONÍN

Původně tu býval pouze dvorec na kraji lesa a jeho pán, snad zeman, věru proháněl své poddané. Ne snad proto, že by je příliš nutil pracovat na panských polích, ale hlavně proto, že mu museli odevzdat kdejaké vejce, které jejich slepice snesly. A běda tomu, kdo tak neučinil – sám zeman chodíval do jejich vzdálených chalup jejich nosnice kontrolovat, prolezl každý kout, a když pár vajec zatajili, čekal vesničany pořádný padrus na lavici od jeho biřiců. Však se také proto panskému sídlu říkalo Vaječný dvůr, nebo i ten Vaječňák.

To víte, poddaní pro takovou vrchnost samozřejmě dobré slovo neměli, ale tako se škodolibostí sledovali, že ve dvorci jde všechno od deseti k pěti.

Proč? No proto, že ten necita měl čtyři syny, a sotva povyrostli, už se nemohli ani vidět. Sváry, hádky, pranice, a neustálý křik byly na denním pořádku, až se zdálo, že se tihle bratři z bratrské nenávisti co nevidět mezi sebou pobijí a otcovský dvůl podpálí.

To se však zeman přece jen uvědomil. A tak, aby snad nedošlo k nejhoršímu, vzal jednoho jarního dne tři starší mládence na velikou louku pod lesem. Byly tam tři studánky: dvě na obou koncích, jedna uprostřed. A poté mládencům přikázal:
"Abyste si nemohli pořád vjíždět do vlasů, rozhodl jsem se, že bude mít každý z vás nové sídlo u lučních studánek. Dostanete ode mne na stavbu dříví i kámen, přidělím vám poddané. Ale v mém dvorci zůstane jen nejmladší syn, který ho také zdědí …"

A tak vznikla první tři stavení v obci, které se začalo říkat Dobrenz, po česku pak Dobronín. Zda si však pověst o jejím původu vymysleli Němci, není vůbec jisté. Vždyť název Dobrenz spíše odvodili od českého Dobronína či Dobrodína (jak se obec jmenovala dřív), což nejspíš vycházelo z dobrého rozhodnutí jejich otce…



Z knihy: BÁJE A POVĚSTI Z ČECH A MORAVY – VYSOČINA (Vladimír Hulpach, 2005)