JAK HEJKAL VYSTRAŠIL ŠEVCE – HORNÍ MYSLOVÁ

Švec byl veselá kopa, uměl vyprávět mnoho veselých historek, proto se u něj za dlouhých zimních večerů scházeli, aby mu naslouchali. Když se v některé chalupě dralo peří nebo předl len, nesměl tam švec se svým ševcovským nářadím chybět. Protože švec prošel velký kus světa, znal mnoho příhod, rád vyprávěl o strašidlech, bubácích, hastrmanech, vílách a jiných nadpřirozených bytostech. Jednou si vzpomněl na historku, kterou mu prý vyprávěl jeho dědeček. Byla o hejkalovi, který měl spadeno na noční opozdilce a různé "kamarády z mokré čtvrti". Aby nerušili noční klid, často proti nim vyběhl, křičel, škrábal, kousal nebo opozdilci vyskočil za krk a kloval ho do týla, takže on se už nikdy neodvážil jít stejnou cestou v noci.

Když švec historku dovyprávěl a besedníci se rozešli domů do svých chalup, zůstal v nočním tichu na zápraží stát. přemýšlel o tom, jestli je na té povídačce něco pravda. Stoupl na špičky, ruce přiložil k ústům a z plných plic zvolal: "Ho héj! Ho héj! Hejkale, ho héj!" Krajem se nesla ozvěna, ale na tu už neměl švec čas pomyslet. Ještě štěstí, že stál jen na zápraží a tak stihl vběhnout do domu, zavřít dveře a zastrčit na petlici. Už slyšel funění, dupot, pískot, rány na dveře a meluzínu v komíně. Vyděšený vběhl do světnice a zaryl hlavu pod peřinu do postele. Strachy se celý třásl, stěží se dočkal rána. Když konečně vyšel ven, našel na prahu u dveří ležící lidský hnát. Tuto příhodu sice o další příležitosti sousedům vyprávěl, ale stále se celý třásl, jen na hejkala vzpomněl. K dalšímu vyprávění o hejkalovi se už přemluvit nedal.